Vánoce, Vánoce přicházejí....

K jejich oslavě či připomínce se vlastně spojují určitým způsobem všichni. Vánoce jsou dějinnou událostí, která do značné míry poznamenala celý svět, v něčem třeba jen okrajově jako v letopočtu, nebo zásadněji, novou kulturou, zvláště uměním, jehož jsou plné galerie, a architekturou všude v našich městech. Ale především kulturou myšlení a uvažování. To vše vyrostlo na troskách velké, starobylé řeckořímské kultury. Narození Ježíše Krista s sebou postupně přineslo celkovou životní kulturu s novým životním stylem, který se stal rozhodujícím prostředím po celá staletí. Většina národů ho má dodnes ve svých kořenech.

Vánoce nejsou jen pár dnů slavení a připomínání si těch historických událostí kolem narození Ježíše Krista. Není to jen řada krásných zvyků, kterými jsou vánoce obklopené. V křesťanských církvích se na oslavu této dějinné události příchodu Krista připravujeme čtyřnedělním obdobím, ve kterém se při bohoslužbách čtou úryvky z bible. Jsou vybrány tak, abychom si uvědomili, že vánoce nejsou jen jednodobou historickou událostí, která se v určitý čas skutečně stala, ale že je to velkolepá událost, kterou po staletí pod svou ochranou připravoval sám Bůh v malém židovském národě na středním východě, obklopeném v dějinách velikými národy s pohanskou kulturou, uctívajícími pohanská božstva. Bůh se v dějinách stýkal s člověkem přes velké osobnosti, které si vyvolil, přes Abraháma, přes Mojžíše a nakonec si tisíc let před naším letopočtem vyvolil krále Davida z Judova kmene. V tomto kmeni, v Davidovském rodu, pak skrze proroky připravoval příchod na počátku dějin slíbeného Mesiáše, totiž druhou božskou osobu, svého syna Ježíše Krista, aby obnovil vztah člověka s Bohem. Čtyři velcí a dvanáct malých proroků během těch tisíci let připravovali svými proroctvími jeho příchod. Proroci předpovídali, proč přijde, kdy a kde se Mesiáš narodí a co bude konat. A kromě těch proroctví čteme při adventní liturgii úryvky ze čtyř evangelií, v nichž se ukazuje, jak se ta proroctví uskutečnila. Dnes se už tolik nepopírá historičnost a věrohodnost evangelií jako za doby osvícenské a v době 19. století, takže poznáváme Boží plány v průběhu staletí a jejich přesné uskutečnění, „když se naplnil čas“. Chápeme, že Vánoce, Ježíšovo narození, není historická náhoda, ale přesné naplnění Božího, předem předpověděného plánu.

A proč se tedy Ježíš narodil, proč přišel jako „Spasitel“ na svět mezi lidi, z říše „nadhvězdné“, od Boha Otce? Hned na prvních stránkách bible se vypráví o stvoření člověka „k obrazu a podobě“ s Bohem. Člověk byl stvořením přijat do přímého společenství s ním. To bylo poslání člověka. Ale ten na začátku dějin lidstva toto své velké privilegium ztratil. Rozbil společenství s Bohem. Bůh ve své nesmírné lásce hned předpověděl a začal plánovat obnovení tohoto svého daru člověku, obnovení blízkého společenství se sebou. Právě k tomu připravoval poslání svého Syna Ježíše Krista na svět mezi lidi, aby svůj původní plán ze začátku dějin lidstva obnovil. Proto se Ježíš, pravý Bůh, narodil jako člověk, stal se jedním z nás. A svou činností a zvláště svou smrtí na kříži, ustanovením svátostí a sesláním Ducha svatého obnovil společenství člověka s Bohem a mezi lidmi navzájem. K tomu založil církev.

Vánoce jsou proto svátky úžasného obdarování člověka božskou láskou. Všechny naše vánoční dárky, vzájemná přání, ta hojnost a bohatství – to vše je odleskem této božské vánoční události. Pokud Vánoce ztratí spojení s tímto svým hlubokým kořenem, zbyde jen byznys, shon a konzum...

Sobě i vám přeji, abychom vrátili oslavě Vánoc duši. Abychom si uvědomili jejich kořen a aby celé jejich slavení bylo výrazem vděčnosti za Boží obdarování. Pak budou opravdu radostné a veselé.

Kardinál Miloslav Vlk, 22. 12. 2012