Jak mi František vrátil mládí

Co říkáte pane faráři na volbu našeho papeže? „ Já jsem z něho nadšen, a myslím že nejsem sám.“ Musím Vám říci, pane faráři, a mám už nějaký roky, že když se na toho člověka podívám, tak se mi vyrojí tolik vzpomínek na moje klukovská léta, že se tomu až divím. Mně to tak připadá, že toho člověka odněkud znám. Jako kdybych se s ním někdy setkal, jestli jsem mu třeba neministroval… Tolik kněží se u nás vystřídalo. V každém z nich se ten člověk nějak v mém mládí objevuje. Některý měl podobná kázání. A zase další se přesně takhle smál. A jeden Pater, ten měl přesně stejnou tašku jako on. To jsme si my kluci považovali za čest, když jsme mu ji mohli nosit. Přesně takovou, co s ní vstupoval do letadla v Buenos Aires. Moc věcí se mi vyrojí v hlavě, když se on objeví někde v novinách. Prostě ten člověk mi vždycky vrátí vzpomínku na moje klukovská léta a někdy mě zase zavede do světa, kde tak nějak toužím i po těch dlouhých letech být. „ Heleďte a co kdybyste takhle třeba právě o tomhle něco napsal. Myslím nějaký článeček do našeho farního časopisu. Jsou prázdniny, dovolené a já mám málo materiálu od přispívajících. Podívejte, všechno o čem si tady povídáme, můžete klidně hodit na papír. Co říkáte ? Paní – ať něco manžel napíše. Syn píše, nám píše taky, ale toho máte na dovolené. No tak, to by táta nemohl za syna udělat záskok? Tak něco napište a paní vy na něj dohlédněte...“

Bylo to v úterý. Myslím, že to bylo v úterý 12.3. Sedíme takhle večer u Slávka Antonů a televizní čtyřiadvacítka slibuje přenos z volby papeže. Už to běží. Podívejte, tamhle na střeše je komín ze kterého půjde kouř. Třeba někoho zvolí… Kdepak, to si počkáme. Benedikta se volilo snadno, ten byl ve Vatikánu doma. Tahle volba bude obtížnější a hlavně delší, rozumujeme. Reportérka tichým hlasem vysvětluje okolnosti, za jakých se volí v Římě ve Vatikánu papež. Když kardinálové v Římě volí papeže, nikdo jim nesmí do toho mluvit, jsou uzamčeni v Sixtinské kapli a zvědavému světu pomocí kouře z komína na střeše kaple jenom ohlašují, jak volba dopadla : černý kouř – kardinálové se nedohodli. Kouř bílý - máme papeže – Habemus Papam volají římští Italové a vlastně celý svět - máme papeže. A máme ? Není nic vidět, na komín najednou přilétl racek, jako kdyby měl zasednout cestu tomu ohlašujícímu kouři a při tom se vteřiny vlečou. Usuzujeme, jaký papež bude. Vzpomínky proudí hlavou a nutí vzpomínat: Kolik papežů jsem vlastně zažil ? Byla jich hezká řádka, veliké osobnosti a zajímaví lidé. Krk za to dám, že za pár let budou všichni prohlášeni za svaté.

Pius XII: Krásná aristokratická tvář. Rovná, určitě vznešená chůze. Nechala za sebou táhnout třímetrovou vlečku. Ta vlečka… Já jako malý klouček jsem ji na Svatém otci tolik obdivoval . Tu krásnou vlečku. Byla vám třímetrová, skutečně třímetrová. Já to okoukal z jednoho obrázku, co mi půjčila maminka a pak to měřil. Já bych tehdá byl tak rád papežem! Již kvůli té vlečce. Tak jsem vám sebral mamince s otomanu deku, v jedné ruce fotografii, druhou rukou u krku přidržoval tu deku a v zrcadle jsem kontroloval , jestli se mu podobám. Kdepak, nepodobal jsem se mu. Škoda. Tolik jsem si to přál. Ruka která žehná. A ten orlí nos, jak ten se mi líbil. Po vlečce se mi nos líbil nejvíce. Nic z toho jsem neměl . Ani ostře řezanou tvář... Byla krásná. Kolik urážek a ponižování musela tato tvář jemného a duchovně krásného člověka aristokratického chování snést od lidských zrůd a šašků jako byl Mussolini , Hitler, Stalin či ostatní další, kteří se vnutili na trůny, a potom s nich jak vůle Boží usoudila, spadli…..

Jan XXIII: Když jsem byl o mnoho větší, už velký školák, chodil jsem přece do sedmé třídy, tak nám řekl pan katecheta, že toto jméno si přisvojil jeden voják ve středověku. Člověk zcela nehodný, světský, který dělal duchovnímu stavu ostudu. On vlastně papežem ani nebyl. Právě proto si uvedené jméno 28.10.1958 opět zvolil muž s dobrotivým úsměvem. Angelo Roncalli. Ač pokročilého věku, v dějinách církve znamenal nesmírně mnoho. Tento vlídný muž, krásný duchem a srdečným vystupováním, se dokázal přiblížit i k velkým potentátům politiky a tím prolamoval ledy studené války, které také jeho přičiněním začaly pomalu tát.

Po jeho smrti konkláve zvolilo kardinála Montíniho Pavla VI. Velká postava novodobých církevních dějin. Papež cestovatel, vůdčí osobnost II. Vatikánského koncilu, usmiřovatel znesvářených stran. Po tisíci letech byla sejmuta hrozivá oboustranná klatba mezi Pravoslavnou a Římskokatolickou církví, kterou na sebe v minulosti vzájemně uvalily. Vzpomínám , jak na jedné již barevné fotce, jsem viděl papeže, jak se objímá s pravoslavným patriarchou Athenagorasem. Byl to pohled na tu dobu dosud nevídaný a krásný. Tolik bych si přál číst jeho životopis. A věřte bylo by co číst.

Jan Pavel l. To bylo zděšení, když volba a pohřeb tohoto papeže se odehrály v jednom měsíci. Natolik obdivoval své předchůdce v papežském úřadu, že se rozhodl pro jména obou. Jan i Pavel. Nádherný, věčně se usmívající člověk , velmi dobrý spisovatel . Vybaví se mi jeho knížka vtipných dopisů, které adresoval velkým postavám světových dějin. Rázně odmítl papežskou trojitou korunu, tiáru, nenechal se nosit na nosítkách a zrušil další obřadnosti, které odpovídaly spíše středověkému způsobu myšlení, proti kterému on stál.

Jan Pavel II. Tohoto polského velikána už vlastně známe všichni: Všestranná osobnost , spisovatel, básník, herec, velký sportovec, ctitel Matky Boží a také ten, který se úspěšně pokusil demontovat komunistický blok.

Benedikt XVI. je současník. Říkáme mu emeritní papež. Veliký teolog a charakterní člověk. Dovedl rozpoznat na sobě úbytek sil, který je potřebný k vedení Církve. Funkci odevzdal. Ani si mnozí neuvědomují, jak veliký a hrdinský čin je mnohdy odejít v pravou chvíli.

Pius XII.
1939-1963
Jan XXIII.
1958-1963
Pavel VI.
1963-1978
Jan Pavel I.
1978-1978
Jan Pavel II.
1978-2005
Benedikt
2005-2013

Vteřiny minuly, ale obrazovka televizoru pořád ukazuje na komín ze Sixtinské kaple. Racek odletěl. Kdyby tak člověk věděl, co se děje za tlustými zdmi Sixtinské kaple, kde kardinálové volí papeže. Zástupy lidí dole nevidí, že probíhá další kolo volby. Uvnitř kaple při čtení jmen hlasovacích lístků je nápadně často slyšet jméno Jorge Maria Bergoglio. Bude asi Španěl, nebo Ital a co kdyby to byl někdo z daleka, třeba z druhého konce světa ? To by bylo něco !! Teď právě počet hlasitě jmenovaného Bergoglia překročil dvě třetiny z celkového počtu, takže Bergoglio jestli volbu přijme, bude zvolen ! A bude bílý kouř! Kardinál ale pro pořádek čte dále, až vyčerpá veškerý počet jmen. Mezi čtením, tam vzadu, se ke skromně sedícímu kardinálu Bergoliovi naklání jeho přítel a šeptá mu do ucha: „Až budeš papežem, nezapomeň na chudé.“ Jména dočtena a kardinál Bergoglio souhlasí s volbou a tím je nucen vplout do ceremoniálních procedur , které mnohdy papeže tolik svazovaly a svazují. „Bůh Vám tu volbu odpusť,“ říká svým volitelům s humorem, jemu vlastním. Kolikrát se ještě s takovými hláškami v budoucnu setkáme. V oddělené místnosti jsou předloženy tři velikosti papežské róby . Papežskou mozetu ale Bergoglio odmítá, proslýchá se, že opět zašprýmuje a řekne: „Monsignore, dejte to pryč , karneval skončil.“ Odmítá i speciálně ručně ušitou obuv z červené kůže. (O nich by se dala povědět zase jedna historka, ale to až jindy). A nyní je veden představit se na balkon galerie městu Římu a vlastně celému světu. Na balkoně se objeví vyhublá tvář v purpurovém . Ne, ne, to papež není ten musí být v bílém, ale tento volá latinsky, že je zvolen papežem Jorge Maria Bergoglio, který si dal jako své papežské jméno František . Kolikátý ? Je prvý toho jména, takže bez čísla. A který ? Františků je přece více, dohadují se novináři v televizních studiích. Zřejmě Xaverský, protože papež je Jezuita. Říká to ve studiu arcibiskup Graubner, ale mýlí se. Ne, ne, dovídáme se později. František z Asissi je jeho vzorem. Dal zřejmě na radu svého přítele, aby volil chudého Františka. A už vchází podsaditá postava k parapetu balkonu s dlouhým klidným pohledem. A zase záblesk vzpomínek! Vždyť takovou tvář jsem někdy už viděl! Co se za tu chvíli v mém životě vyrojilo podobných tváří, podobných chováním, jako on. Ten dlouhý, předlouhý, mírný pohled… Desetiny vteřiny se vlečou jako minuty a on se jenom dívá… Pomalu si nechává přisunout mikrofon a znovu se dlouze, velice dlouze dívá, s mírným úsměvem , do davu na náměstí …...

Již vidím takové postarší kněze, které jsem často vídal, když jsem byl jako ministrantský kluk. Jak přijížděli dle potřeby do jihlavské farnosti vypomáhat. Někteří přijížděli málem že ne přímo z kriminálu do Jihlavy, aby byli lépe na očích… Někteří chodili vypomáhat, tak řečeno od vedle, z malých vesniček, kam byli režimem odklizeni a také odkládáni. Čím větší díra, říkali jsme my drzí kluci, tím učenější farář. Klidní, usměvaví a světa znalí pánové. Celá galerie krásných lidí… Vždy je provázel úsměv a šibalské mrknutí okem na nás, na ministranty, kteří se třeba ne a ne seřadit k bohoslužbě, když jsme se prali o lepší funkce. Měli obyčejně tlusté brýle, tmavý oblek, někdy kolem krku kolárek (to je to kolečko, jak je v něm uvězněna hlava kněží), samozřejmě černé boty dosti staré, ale vždycky byly pečlivě vyleštěné… Kolika takovým pánům v mém mládí jsem pomáhal obléci se, či podat nutné součásti kněžského oblečení až po ornát. Vždy něco jen tak prohodili a usmáli se, či jen tak ze šprýmu nás vždy nezbedné ministranty vytahali za ucho, nebo prohodili … kluci vy jste naše zlato, aby z toho zlata něco bylo, musí se do něj tlouct.…..

….Teď . Teď by měl do davu vyslovit latinsky obvyklý liturgický pozdrav: Pax vobiscum … Přes ampliony reproduktorů se ozve tichý a vyrovnaný hlas, který uslyší nejen ti dole, ale všechny domácnosti světa . A kupodivu, ozve se ale civilní italština! To poznám i já ! Ještě nikdy žádný papež na začátku svého pontifikátu nepronesl jen tak beze všeho: „Bratři a sestry, buona Sera (dobrý večer !).... Tam zezdola jako odpověď burácí bouřlivý potlesk a ovace… Copak Italové, ti bouří a jásají pořád, ale proč zrovna teď? No jistě, ono to prosté Buona Sera - dobrý večer, které je tak nenuceně vysloveno, vystřídalo latinou obvykle řečené Pax vobiscum. To probudilo a jakoby elektrizovalo celý dav. A potom následovala a stále pokračuje celá série naprosto normálních gest, úkonů a činů, o kterých do nynější doby diskutuje novinářský svět. Co už je knih a úvah a článků a recenzí knih, také diskuzí a besed, že František se chová a píše normálně, že se směje normálně, že hovoří s laiky normálně , že normálně s jinými stoluje a že tu tašku, jejíž čerň tak pěkně k všeobecně bílému prostředí kontrastuje, nesvěřuje všelijakým komorníkům, ale normálně ji nosí.

A zase spolu s ním, vcházím o desítky let dozadu, do světa svého mládí, a znovu a znovu vidím před sebou řady takovýchto farářů, výpomocných kněží, prošlých obyčejně mnoha vysokými školami, znalých několika jazyků sečtělých všech možných knih, prošlých mnohými zeměmi, ale jak už bylo řečeno i mnoha kriminály. To všechno se mi vždy objeví, když se na obrazovkách televizorů, internetu a novin objeví tahle, dopředu nachýlená postava postaršího muže, s obtížemi dýchání, které mu způsobuje jedna chybějící plíce, těžce chodícího, ale o to více se nutícího se do rychlé chůze, vždy s klidným kynutím ruky a vyrovnaným, do široka rozevřeným úsměvem. František z daleké Argentiny, o které víme tak málo. Proto se nám Argentina zdá možná tak divoká a o které jenom víme, že se tam tančí tango, dobře hraje fotbal a jedí obrovské hovězí bifteky .

Tak… V hlavě by to bylo, jen to trochu v mysli srovnat, něco učesat, něco zase rozcuchat, ale hned naťukat do počítače, aby se to nezapomnělo. Takže, jaký bych měl dát nadpis? Přece jak jsme s panem farářem mluvili, že kdykoli si na Františka vzpomenu, že se mi vybaví moje mladá ministrantská léta a ti ohromní staří ale věčně mladí velební pánové. Téměř stejní , jako papež František, plni elánu a jemného humoru. Kde se to v nich bralo? A kde se to mládí bere ve Františkovi? Prostě a jednoduše: Takoví lidé, jako On a Oni jsou ti, kteří nejen mě, ale i ostatním lidem vrací životní elán a duchovní energii: Žijí z Boha. Žijí z toho, o čem mluví. A to dokáží předávat druhým. Tak už je mi to jasné! : “Papež František mi vrátil mládí“.

Uveřejněno s laskavým svolením autora: Jan A. Zach