Brandýský kostel

Historie brandýských kostelů.

Ta začíná již ve 14. století, neboť v roce 1360 dosazuje ke kostelu majitel brandýského panství Ješek z Boskovic nového kněze. Podobně Jan z Boskovic v roce 1410. Kostel, patrně dřevěný, stával nejspíš tam, kde je dnes katolický kostel. Původní stavba byla přestavěna někdy kolem roku 1489. V té době se Brandýs a jeho obyvatelé hlásil k Jednotě bratrské. V době pobělohorské se dostává kostel a celá farnost do rukou katolických. Když byla v roce 1750 postavena nynější fara, založil tehdejší administrátor farnosti Václav Gregor nadaci ve výši 2000 zlatých, z nichž měla být hrazena stavba nynějšího kostela. K tomu došlo v roce 1781, a již v roce 1788 byla stavba dokončena. Stavbu provedl František Jedlička z Heřmanova Městce. Nový kostel Nanebevstoupení Páně byl vysvěcen 19. října 1788 nejprve v presbytáři a 18. dubna 1789 pak v chrámové lodi. Obřad vykonal sám brandýský farář Jan Vojtěch Zubr.

V 17. století byla brandýská farnost poměrně rozsáhlá. Spravovali ji Tomáš Ondřej Wolfius /v letech 1641 až 1658/, po něm Zbyněk František Binovský, který byl současně farářem v Českých Heřmanicích a administrátorem sudslavským. Tehdy se ovšem ještě říkalo i psalo Cuclav. Za Matěje Antonína Zdánského, který zde působil v letech 1697 až 1720, byla farnost zmenšena. Poté se zde vystřídala řada dalších kněží, z nichž stojí za vzpomínku jistě Josef Kolář. Ten zde působil dlouho od roku 1811 do roku 1844. Byl to prý dobrý Čech a znamenitý hospodář. Tehdy k faře patřívala mnohá pole a lesy, tzv. záduší. Prý byl i horlivým včelařem. Brandýští měli rádi i Gustava Jelínka, který přišel na faru v roce 1873 a dlouho zde působil. Byl dokonce jmenován čestným občanem města. Za něho došlo k důkladné rekonstrukci fary, k opravě kostela a v roce 1885 byly ke kostelu postaveny schody.

Za panství Žerotínů byla Janem starším ze Žerotína, otcem Karla staršího ze Žerotína, odkoupena v Loukoti zahrada, na níž pak byla zbudována žerotínská hrobka a jakýsi chrám Svatého Jana Křtitele, z něhož se vcházelo do oné krypty. Ale již roku 1629 dal Karel starší kostel pobořit. Dnes jsou jeho nevelké zbytky vestavěné do zdiva čp. 100. Žerotínové byli příslušníky Jednoty bratrské a v roce 1629 byl Karel starší již v exilu, patrně nechtěl, aby jeho majetek připadl do katolických rukou. Žerotínskou hrobku zde připomíná jen známý pomníček z roku 1843 s nápisem:"Z kostí předků kliditi bude pilný květ otčiny rozkošné ovoce".

Podle publikace "Děje a paměti Brandejsa nad Orlicí" od Fr. B. Kadlčíka z roku 1886 zpracoval ing. Vladimír Porš roku 1996

Jaký je současný kostel.

Katolický kostel v Brandýse nad Orlicí byl dostavěn, jak nás upozorňuje letopočet nad hlavním vchodem, v roce 1788. Jeho vnitřní vybavení a výzdoba pochází z této doby, nebo je poněkud mladší. Při návštěvě kostela poutá největší pozornost hlavní oltář. Zatímco věřící směřují svou úctu ke svatostánku, náhodného hosta zaujme hlavně velký oltářní obraz Nanebevstoupení Páně. Podle tohoto obrazu nese kostel své jméno. Na svátek Nanebevstoupení Páně se zde slaví pouť, což je každoročně ve čtvrtek, 40. den po Velikonocích. Nad tímto obrazem je socha Boha Otce a úplně nahoře holubice se svatozáří, znázorňující Ducha Svatého. Po stranách stojí sochy apoštolů Petra a Pavla. Není pamětníka, který by znal tyto tři sochy jinak, než polychromované. Při restauraci hlavního oltáře, která byla v letech 1997 až 2000, byl barevný nátěr soch sejmut a sochy jsou teď ve své původní podobě - obličeje bílé, pláště zlaté a stříbrné. Zároveň byly sochy svatých Petra a Pavla postaveny obráceně, Petr vlevo, Pavel vpravo. Hlavní oltář má na zadní straně letopočet 1830. Za hlavním oltářem je náhrobník místního kněze Tomáše Wolfia, který byl Polák, pocházel ze Slezska.

Vpravo, ještě v kněžišti, je postranní oltář svaté Anny. Na obraze je svatá Anna, chovající na klíně dítě - Pannu Marii, vedle je svatý Jáchym. Po stranách obrazu stojí sochy svatého Josefa vlevo a svatého Zachariáše s knihou a křížem vpravo. Rovněž u těchto soch byly při restauraci sejmuty pozdější barevné nátěry a oděv je zlatý a stříbrný. Na menze stojí schránka s kopií Pražského Jezulátka. Poslední oltář, který byl restaurován, je oltář vpravo v lodi kostela. Na oltářním obraze je svatý Jan Nepomucký, v popředí je socha Panny Marie Lurdské. Zde se konají májové bohoslužby. Vlevo vpředu je zatím nezrestaurovaný /a nejmladší/ oltář. Na jeho obraze je Panna Maria s dítětem Ježíšem. Vlevo je socha svaté Alžběty, vpravo svatého Jana Křtitele. Tento oltář se používá při některých bohoslužbách o Velikonocích, zde se také křtí děti, protože vedle oltáře stojí křtitelnice. Všechny oltáře jsou dřevěné, jejich malba imituje mramor. I když nevznikly ve stejné době, jejich sloh je vzácně jednotný. Sochy jsou dokladem vývoje sochařství od barokních, kdy je zřetelný až nepřirozený postoj ve spirále až k úplně civilnímu postoji soch novějších.

Za pozornost stojí rovněž kazatelna vpředu vlevo, umístěná tak, aby bylo možné co nejlépe využít akustiku kostela. Při současných bohoslužbách není používaná a vlastně je to škoda, mikrofony nemohou předat přesně a nezkresleně lidský hlas. Z její výzdoby je zajímavý plastický obraz svatého Pavla při kázání, v horní části mezi orlem a býkem /atributy sv. evangelistů/ sedící postava svaté Terezie Veliké s křížem a knihou bible. K výzdobě kostela patří ještě sochy Ježíše a Panny Marie u hlavního oltáře, svaté Terezie od Dítěte Ježíše /Terezička/, a svatých Antonína a Judy Tadeáše

Při posledních opravách interiéru kostela na konci 70. let byl celý kostel vymalován bílou barvou, pouze v přední části je zachovaná nástropní malba Mojžíše, přijímajícího desatero. Nad vchodem do sakristie je vysunuté zábradlí balkonku, kde při bohoslužbách sedávala šlechta. Nad tímto balkonem je vymalováno pět zjednodušených znaků majitelů Brandýsa nad Orlicí, kteří jistě o tento i o kostel předcházející finančně pečovali. Na stylizovaném, ve všech případech stejném pozadí, je vždy umístěn štít ze znaku rodu.

V horní řadě vlevo je znak s jedněmi stříbrnými hráběmi v červeném poli. Hrábě měli ve znaku Kostkové z Postupic, kteří vlastnili Brandýs nad Orlicí od poloviny 15. století do roku 1506. Hrábě měl ve znaku rovněž Kojata Hrabiše z Mostu, majitel Loukotě /dnes Lázeňská ulice/ v roce 1227. V horní řadě vpravo je ve znaku stříbrný hřeben v červeném poli, znak pánů z Boskovic, kteří vlastnili Brandýs nad Orlicí v polovině 14. století. V dolní řadě vlevo je znak s několika drobnými červenými a světle modrými (původně zřejmě stříbrnými) políčky a pětilistou růží uprostřed. Je to štít z knížecího znaku Trautmansdorfů, majitelů Brandýsa nad Orlicí v letech 1652 až 1803. Za jejich doby byla postavena fara /1750/ i současný kostel /1781 - 1788/. Uprostřed dolní řady je znak se třemi hlavami bílých jednorožců v červeném poli. To je znak barona Parishe, který koupil panství v roce 1865. Pod znakem je nápis: Svob. pan Parish ze Senftenbergu. Vpravo dole je ve tmavém poli bílý stojící lev, hledící doleva, znak Žerotínů. Těm patřil Brandýs nad Orlicí od roku 1599 asi dalších 50 let.

Brandýský zpravodaj 11/2000, M.Voženílková.