Kaple Jehnědí

Kaple v Jehnědí z roku 1896

Kaple v Jehnědí

Kaple v Jehnědí, podobně jako jiné stavby tohoto druhu, má svou historii. Roku 1895 se katolíci v Jehnědí rozhodli, že si po vzoru jiných obcí také postaví vlastní kapličku. Přízní starosty pana Pánka, který byl hostinským v Dolní hospodě čp. 45, došlo k podpoře veřejného zájmu, a tak bylo s velkou chutí započato se stavebními přípravami. Byla provedena sbírka peněz a vyhledáváno místo vhodné pro stavbu. Pan Josef Adler a paní Anna Rohlenová z čp. 58 nabídli parcelu, která svou polohou uprostřed obce velice vyhovovala. Zásluhou příznivé peněžní sbírky, darováním materiálu a též bezplatnou prací a dovozem podařilo se v průběhu roku 1896 kapli postavit. Náklad na celou stavbu činil včetně zvonu o váze 50 kg, 972 zlatých r.č. Střecha tehdy byla pokryta šindelem. Vysvěcení kaple bylo provedeno v listopadu 1896 za veliké účasti katolické veřejnosti. Kaple zasvěcena Panně Marií, též byla pořízena její socha a ostatní vybavení uvnitř tak, aby zde mohly být konány bohoslužby všeho druhu.

V dalších letech docházelo s ohledem na finanční prostředky a podle potřeby k úpravám a opravám kaple. K výměně krytiny došlo několikrát, významnější opravy byly provedeny v roce 1925, 1939, a 1949. Nová elektroinstalace byla provedena v roce 1952, kdy bylo zlepšeno stávající osvětlení a pořízen křišťálový lustr.

Politické události nepřející všem církvím se podepsaly i na místní kapli a jejím využívání k církevním obřadům. Májové se sice konaly až do roku 1978, ale jejich účast zajišťovaly převážně již jen staré ženy. Postupné vymýcení náboženství ze škol, zákaz sbírek pro církevní účely, nepřejícnost komunistického zřízení, násilná kolektivizace v zemědělství, to vše se negativně projevilo v zájmu o církevní život. Pravidelné finanční prostředky, získávané z honitby na údržbu kaple ve výši 5000 Kč ročně, se staly neodvratnou minulostí.

K jistému zlomu dochází v roce 1980, kdy mezinárodní politické události začínají být ve východním bloku ovlivňovány požadavky pramenícími z Helsinské konference, pojednávající o lidských právech. Postupně dochází ke shovívavosti ve svobodě vyznání. Tak se podařilo v roce 1984 opravit bleskem poškozenou věžičku, opatřit ji měděným plechem, novým hromosvodem. Postavené lešení umožnilo provedení obnovy omítky i výměnu sešlé střešní krytiny. V té době byly prováděny další úpravy, aby k stému výročí kaple bylo vše v naprostém pořádku.

K historii kaple patří i další dochované údaje z nichž alespoň některé poskytnou informace vztahující se k vynaložené péči některých občanů, jejichž zásluhou má katolický stánek dnešní podobu. Prvním opatrovníkem kaple byl pan Josef Vincenc z čp. 32. Po jeho odchodu do Oucmanic v roce 1905 se stal jeho nástupcem Jan Vincenc z čp. 79, a to do roku 1938, dále to pak byl Josef Vincenc z čp. 45 do roku 1971. Do roku 1981 zastával tuto funkci Jan Oliva z čp.40, dále pak Václav Fikejz z čp.60, poté Bohuslav Svatoš z čp. 72. Pravidelné zvonění v poledne zajišťovali od roku 1918 Držmíškovi z čp. 30, dále Pirklovi z čp.28, Jiruškovi z čp. 61, Josef Šplíchal z čp. 76. Od roku 1950 bylo zvonění omezeno a postupně zcela zaniklo, neboť zvony měly být použity již jen pro účely civilní obrany. Od roku 1972 dochází k vyzvánění při úmrtí a dále pak v poledne prostřednictvím časového spínače.

Osud zvonů sehrál v první i druhé světové válce jistou roli, která patří k historii kaple. První zmizení zvonu bylo v roce 1915. Nedostatek barevných kovů při válečných taženích přivedl Rakousko ke konfiskaci zvonů a jejich využití jako suroviny na výrobu zbraní. Toto opatření se vztahovalo na všechny zvony. Podle dochovaného písemného sdělení se v této době dva mladíci, František Zahálka z čp. 6 a František Pirkl z čp. 28, rozhodli zvonek zachránit. Tehdy byl František Zahálka, invalida z války pro zranění ruky, na dovolené. František Pirkl byl nevoják. Jedné noci přistavili k věžičce žebřík a chtěli zahájit demontáž zvonu. Když při práci zaslechli klapot dřeváků strážného ducha obce, ponocného Františka Pavlíčka z čp. 85, v práci ustali, i když zmíněný evangelický písmák byl osobně veliký dobrák. Když nastal klid, byl zvonek uvolněn a spuštěn dolů. Smůla byla, že provaz byl krátký, a tak nezbylo nic jiného, než zvon pustit na zem. Pádem způsobený šramot naštěstí žádnou pozornost nevyvolal, a tak zvon přemístili do úkrytu, který ale neměl nikde dlouhého trvání. Bylo to na poli, v louži u čp. 70 i jinde. Zmizení zvonku přirozeně neušlo pozornosti c. k. úřadů. Přijela vyšetřovací komise, vrchní četnický strážmistr Jánský, dobrý Čech, a s ním šest vojáků ze Sloupnice. Podezření sice padlo na skutečné aktéry, ale nikdo z nich se nepřiznal, takže se nic nevyšetřilo. Tak se zvon dočkal konce světové války v úkrytu. V roce 1918 byl znovu zavěšen k všeobecné radosti občanů Jehnědí. Od roku 1918 až do roku 1942 zvon oznamoval čas poledne a klekání, jakož i jiné události, jako byly církevní obřady nebo úmrtí.

Ve druhé světové válce došlo k obdobné situaci jako v roce 1915 s tím rozdílem, že zvon byl zkonfiskován pro válečnou výrobu Němců. Osud zvonu tak byl zpečetěn. Touha po obnově vyzvánění v obci se zasloužila o pořízení nového. Nynější zvon byl pořízen v roce 1949, jeho hmotnost je 58 kg a jeho zavěšení bylo provázeno slavnostním aktem.

Podstatná rekonstrukce vnitřní části včetně nového vybavení i vnější části kaple byla provedena z rozpočtu Obce Jehnědí po roce 1990, kdy byla kaple za účasti senátorky Mullerové a dalších významných osobností slavnostně znovu vysvěcena, ale církevní obřady se zatím nekonají. U kaple bývá v předvánočním období slavnostní rozsvěcení vánočního stromu za pěkné účasti dětí i dospělých. Církevní symboliku v Jehnědí doplňuje kříž před čp. 45, který byl pořízen zásluhou katolíků i představitelů obce, jak je to i napsáno na zadní stěně pískovcového podstavce. Stalo se to v roce 1864. Kříž byl v roce 1900 významně doplněn zasazením lip po jeho stranách.