Farníci - Říčky

Historie obce

Vesnice Říčky leží na cestě z Ústí nad Orlicí do Brandýsa, cca 5 km od Ústí a 8 km od Brandýsa. Vznikla pravděpodobně ve 12 - 13. století. Pověsti hovoří o tom, že v místech, asi 2 km od obce zvané dnes Háje“, existovala původní osada, vypálená za třicetileté války švédskými vojsky (podle knihy pověstí Na besedě byl v Hájích dokonce posvátný pohanský háj s bohem Radhoštěm, místní obyvatelstvo obrátili na víru přímo Cyril a Metoděj a později zde vznikl dokonce klášter benediktinek. Tyto legendy se bohužel s největší pravděpodobností nezakládají na pravdě). Obec zřejmě patřila zemanskému rodu Vrabců z Říček, který zde měl snad i tvrz (právě v souvislosti s tímto rodem se objevuje v roce 1475 první písemná zmínka o obci). Postupně přináležela k panství Doudleby, Litice, Žamberk a opět Doudleby - Horní Jelení. V roce 1960 byly Říčky sloučeny s několika dalšími osadami. Tento svazek obcí dostal názen Orlické Podhůří a trvá dodnes. Dalšími vesnicemi v tomto svazku jsou Dobrá Voda, Rviště, Perná, Rozsocha a Kaliště (tyto části obce sousedí přímo s Brandýsem nad Orlicí). Říčky mají 312 obyvatel, celé Orlické Podhůří 601 (údaje z rolu 2002). O tom, jak vznikl název vesnice, se vyprávějí dvě verze, ale kupodivu ani jedna nesouvisí s řekou (Říčky jsou na kopci). Jméno mohlo vzniknout podle tří slív zvaných říčky (dodnes jsou v místním znaku) nebo od slova „zřeti“, „zříčky“, je zde totiž velmi dobrý rozhled a v dřívějších dobách zde mohla být strážná věž. Této verzi by nasvědčoval německý název obce „Schützendorf“, který by se dal volně přeložit jako „strážná vesnice“.

Říčečtí farníci

Kapli v Říčkách dnes navštěvuje pravidelně cca 30 lidí. Při velkých svátcích nebo sešlostech je její interiér dokonce malý, takže se stojí i venku. O hudbu se starají mladší farníci, harmonium obsluhují dvě žačky Základní umělecké školy a příležitostně se bohoslužeb, byť ve stísněných podmínkách, účastní také malá hudební skupina s „rytmickými písněmi“. V poslední době se u nás také daří každoročně pořádat farní pouť, naposledy za P. Líznou do Vyšehorek u Mohelnice.

Na článcích spolupracovali: Vojtěch a Jana Divišovi, František Jebousek, Radek Šlechta, Stanislav Bureš, Marie Kaplanová, Jiří a Eva Janečkovi, Jaromír Lešinger a Markéta Zemanová.
Prameny: Kronika Říček, Psané vzpomínky pana Jebouska a pana Jirouška, Kniha pověstí Z.Hackenschmieda Na besedě, Internetové stránky obce www.orlickepodhuri.cz.

Pověst z knihy V.Z.Hackenschmieda Na besedě

Jdeme-li z Říček do Ústí oborou, přijdeme k dřevěnému kříži, který tam postavili asi v roce 1849 mladí novomanželé Josef Andres z Ústí a Kateřina, dcera Františka Kaplana. Splnili tak slib Bohu, který učinili za svobodna. Tyto dvě milující se osoby se scházely na rozkošném Přílohu, neboť rodiče jim v lásce bránili. Kdysi za jasné letní noci se jinoch po sladkém dostaveníčku zdržel, rozjímal o jejich beznadějné lásce. Tajemné světlo plné luny, posvátné ticho vlahé letní noci a sladkobolné myšlenky ho ukolébaly v libý spánek. Tělo odpočívalo, ale duch ve snu dále myšlenkami pracoval. Zdálo se mu, že se jeho nejvřelejší tužba srdce splnila. Následující den na oblíbeném místě své milé vše vypověděl. Srdce obou se naplnila blahou nadějí ve šťastný obrat. Bohu slíbili, že postaví na místě lásky kříž, samozřejmě splní-li se jejich krásný sen. A stalo se. Rodiče svolili a jejich vzájemná láska byla korunována sňatkem. Dle slibu postavili kříž milujících, kříž lásky. Není divu, že milující se bytosti, toužící po spojení, s oblibou navštěvovali toto místo a zdobili kříž věnci v naději brzkého vyslyšení svých tužeb.